Giffenův statek je speciální případ pro méněcenný statek, jehož poptávané množství roste s jeho rostoucí cenou. S poklesem ceny klesá i spotřeba tohoto statku. Statek nemůže být Giffenovým statkem pro každé rozpočtové omezení. V učebnicích mikroekonomie se na Giffenově statku často demonstruje důchodový a substituční efekt.
V realitě je však možno předpokládat, že Giffenův paradox působí pouze pro určitý omezený cenový interval. Vyznačený úsek na PCC a křivce d – tyto úseky si navzájem odpovídají – znázorňuje interval, kde působí Giffenův paradox. Ještě jednou připomeňme, že Giffenův statek musí být méněcenný statek, naopak to neplatí. Pro převážnou většinu méněcenných statků má ovšem křivka poptávky normální klesající tvar.
Je to paradoxní situace, že s poklesem ceny poptávané množství klesá a s růstem ceny poptávané množství roste – pozitivní důchodový efekt převáží nad negativním substitučním efektem. Tento, v realitě velmi řídký případ, nazýváme Giffenův paradox (jako příklad se uvádí vývoj poptávky po bramborách v Irsku v období hladomoru v 19. století, poptávané množství rostlo i při růstu ceny brambor). Giffenův paradox přichází v úvahu u statků, které tvoří značnou část výdajů spotřebitele, slouží k uspokojování základních potřeb a současně nejsou dostupné jejich substituty v odpovídajících cenových relacích. Změna ceny těchto statků podstatně mění reálný důchod, proto může důchodový efekt převážit nad efektem substitučním. Giffenův paradox je znázorněn na obrázku. Pro Giffenův statek má zvláštní tvar i křivka PCC, která se sklání k „severozápadu“ (a ne k „severovýchodu“ nebo „jihovýchodu“, jak je tomu v typickém případě na obrázku). Křivka poptávky pro Giffenův statek je rostoucí.