Bitcoin je kryptoměna, jejíž výhodou je decentralizace. Nikdo nemůže měnu padělat, zabavovat účty, nebo způsobovat inflaci. V síti neexistuje žádný centrální bod, ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu sítě.
Chcete si Bitcoin koupit? Investovat můžete i menší částku.
Jak rychle může Bitcoin jako inovace proniknout do společnosti? Použijeme křivku difuze inovací, podle Everett Rogers z knihy Diffusion of Innovations (datum vydání 1962) a zjistíme, kde se nyní Bitcoin pohybuje.
Inovátoři 2,5%
Inovátory charakterizuje Rogers jako mladé, vzdělané, s přístupem k informačním zdrojům, ochotou riskovat a se znalostí předchozí technologie. Jsou také názorovými vůdci pro své okolí.
Časní osvojitelé 13,5%
Tato skupina tvoří asi 13,5 procenta z celkové populace. Pozorují inovátory a adaptují inovace, jen když jsou přesvědčeni, že to funguje. Prudký růst začíná, když technologii přijme raná většina (34 procenta z populace).
Brzká většina 34%
Pozorují a nasávají zkušenosti. Jak zjistí, že má technologie výsledky a je užitečná, konvertují.
Pozdní většina 34%
Po zenitu, kdy technologie není cizí polovině populace, přijme inovaci pozdní většina, 34 procenta z celkové populace. Jsou více rezistentní změně, ale nechají se strhnout davem. Chtějí, aby byla inovace velmi dobře otestována a bezpečná, než ji vyzkouší.
Opozdilci, váhající 16%
Váhající jsou naopak většinou konzervativní lidé, starší, nevzdělaní, s nižším socio-ekonomickým statusem a z venkovských oblastí. Jednají pouze v případě, že je inovace v mainstreamu a někdy neinovují ani tak, protože jsou neoblomní a málo se vystavují vlivu médií.
Gabriel Tarder ve své knize The Laws of Imitation (1903) došel k závěru, že ve společnosti se čas od času objeví inovativní prvky, které se potom šíří společností v soustředných kruzích.
1. Konformní (přizpůsobený, souhlasný) dav – který jen opakuje výjimečné entity.
2. Soubor potenciálních inovátorů, kteří soutěží o to, zda se jejich inovace prosadí ve větší míře či nikoliv.
Vlivem centralizovaného řízení se inovace šíří rychleji.
V rámci kryptoměn neprobíhá centralizované šíření a šíří se v médiích a pomocí influencerů.
Paul Lazarsfeld, jeden z hlavních amerických sociologů 20. století, a jeho spolupracovníci Katz, Berelson a Gaudet v roce 1940 provedli výzkum The People‘s Choice12, zaměřený na chování voličů v prezidentských volbách.
Lazarsfeld zjistil, že informace nejsou ve společnosti distribuovány rovnoměrně. Někteří lidé, které Lazarsfeld označil jako názorové vůdce (opinion leaders), poskytují informace i návod, je interpretovat svému okolí.
Za názorové vůdce označujeme osoby, které ovlivňují myšlení nebo chování jiných lidí v neformálních společenských vztazích. Jinými slovy mají přímý vliv na utváření názorů a postojů lidí kolem sebe, jsou jimi považovány za experty, odborníky na konkrétní oblast vědění. Dovedou svým následovníkům pomoci v nejrůznějších otázkách, jsou často žádáni o radu a sami ji také nabízejí.
Ostatní lidé jsou prostí následovníci (followers) a informace od názorových vůdců pouze přijímají. Jeden člověk však může být názorový vůdce v jedné oblasti (například ve své profesi) a v jiném oboru následovník.
Názoroví vůdci jsou tedy zprostředkovateli mezi inovací a běžnou populací. Vzniká tak dvoustupňový tok komunikace. Informace se často šíří z médií k názorovým vůdcům a teprve později od nich směrem k méně aktivním členům společnosti. = Influenceři.
Názorové vůdce lze nalézt na všech úrovních společnosti a jsou podle všeho (pravděpodobně) stejnými lidmi jako ti, které svými názory ovlivňují. Ve srovnání s ostatním obyvatelstvem byli názoroví vůdci mnohem více vystaveni informacím z rádia, tisku a časopisů, tedy formálním komunikačním zdrojům. V dnešní době se může médiem stát naprosto každý, protože k tomu máme nástroje (youtube, facebook, instagram, twitter, apod.)
Rychlost osvojení
Nejčastěji se zkoumá doba, jakou určitému procentu členů společenského systému, trvá osvojení inovace. Tato doba je výrazně ovlivněna tím, jak jednotlivec vnímá určité vlastnosti inovace.
Relativní prospěch
Nezáleží příliš na tom, do jaké míry je inovace objektivně prospěšná, důležité je, jak jí daný jedinec vnímá.
Kompatibilita
Do jaké míry je inovace vnímána jako slučitelná s hodnotami a zkušenostmi potenciálních osvojitelů.
Komplexnost
Do jaké míry je složité inovaci použít a naučit se s ní pracovat.
Možnost si inovaci vyzkoušet
Do jaké míry je možné inovaci zkoušet.
Zřejmost
Do jaké míry jsou důsledky inovace viditelné a pochopitelné pro potenciální osvojitele.
