Starý papír a videoherny
Jak to všechno začalo? Vše odstartoval první balík starého papíru, který jsem ve 12 letech zpeněžil ve sběrně ve Šternberku. První setkání s konkurencí v podobně spolužáka Marka, který chodil sbírat papír za stejný supermarket jako já. Tam, kde ho bylo každý den nejvíce. Často jsem ze základní školy utíkal pro vozík i bez oběda, jen abych vybral vlnitou lepenku, která stála dvě koruny padesát za kilo! Za ušetřené peníze jsem si kupoval diskety s hrami do Game Boy nebo s kamarády navštěvoval videohernu, kde jsme nejčastěji hráli Mortal Kombat, Ghosts ‚n Goblins nebo Captain Commando.
Můj děda měl vlastní obchod s obuví a sedlářstvím a ačkoli z podnikatelské rodiny pocházím, nikdy jsem nedostal žádné velké know-how ohledně podnikání. Děda a babička byli každý den zaneprázdnění, zákazníků bylo dost, ale podnik se nikdy nedostal do většího zisku. Když jsem byl dítě, nechápal jsem to, ale pamatuji si na jednu situaci, která mi utkvěla v hlavě. Babička přišla za dědou s opraveným řemenem a ptala se, za kolik ho má zákazníkovi účtovat. Navrhla cenu 80 Kč, ale děda rázně odmítl: „Ne, to je moc! Dej to za 36 Kč.“ Děda byl respektovaný sedlář, ale horší obchodník. Nikdy si nedokázal říct o víc peněz, přestože by za to ostatní rádi zaplatili.
Z malého bytu k velkým nápadům
Později, když jsem studoval marketing, jsem se k těmto vzpomínkám vrátil. Došlo mi, že nestačí věci umět dokonale a mít respekt. Když si člověk sám neřekne, jakou odměnu chce dostat, nikdo ho nepřeplatí a nakonec skončí, protože nedokáže investovat vydělané peníze zpět do nových inovací ve svém podniku. Bude buď stagnovat nebo se postupně stane pomalejším než konkurence, protože nekoupí lepší stroje nebo nezaměstná více lidí. I když své řemeslo umí skvěle, sabotuje své vlastní podnikání příliš nízkými cenami. Nemůže být spokojený jen zákazník, ale i obchodník. Všude musí být rovnováha.
Přestože jsem musel tvrdě pracovat, abych si vydělal své první peníze, neztratil jsem nikdy víru a nadšení. Dnes se držím těchto zásad a předávám své zkušenosti z obchodu a marketingu společnostem a podnikatelům, aby efektivněji dosahovali svých cílů. S velkým nadšením se zapojuji do projektů, které mají nevyužitý potenciál, potřebují změnu, systematizaci a čas pro důležitá rozhodnutí.
V roce 2006 jsem se vydal na cestu za svými sny a opustil rodný Šternberk (ten u Olomouce), abych se usadil v nejmenším bytě v Brně. Byt byl tak malý, že spíše připomínal obytnou kuchyň o rozměru pouhých 19 m².
První kroky v podnikání
Formální vzdělání
„Mnozí mohou považovat akademické tituly za symbol prestiže, já si je ale nikam nepíšu. Jsem přesvědčen, že skutečné vzdělání nespočívá v diplomu, ale v praktických zkušenostech. Žádná škola nemůže plně připravit člověka na výzvy života; to nejcennější učení nastává až v průběhu reálné praxe a osobního rozvoje.“