Databáze jsou jádrem výpočetní techniky od samého počátku digitální éry. Poprvé ji použil E. F. Codd v roce 1970, a od té doby byl o ní takový zájem že se stala standardem. Vyskytuji se denně na pozadí při práci s počítačem a jsou využívány mnohými aplikacemi, jak lokálně, tak i on-line. Struktura databáze se ukládá na paměťové médiu. Jedná se o množinu dat či informací, které jsou organizované přehledně do tabulek pro snadnou orientaci. Příkladem může být knihovna nebo kartotéka, kde jsou záznamy uložené podle daných pravidel. Součástí databáze jsou rozhraní pro snadnou manipulaci s uloženým obsahem a přístupem k němu (vyhledávat, porovnávat, třídit, editovat, mazat atd.). Rozhraní řeší oprávnění pro manipulaci s daty a správu uživatelů, jež mají k datům přístup. V praxi platí, že navržená databáze by měla obsahovat daný počet tabulek a aplikace by neměli mít právo pro svou funkčnost požadovat vytváření dalších tabulek a databází, pokud to není nezbytně nutné.
Relační databáze
Nejvíce využívaný typ databáze je tak zvaná “relační databáze.” Má nadefinováno několik tabulek, které obsahují různé informace. Každá tabulka obsahuje data, které mají všechny atributy spojené s předmětem tabulky. Všechny tabulky mohou být vzájemně propojeny, a také.
Příklad struktury tabulky v databázi
| Jméno | Příjmení | Město | Věk | Objednávka |
| Pavel | Sychra | Vysoké Mýto | 35 | 3 500 Kč |
| Jiří | Král | Hradec Králové | 33 | 1 700 Kč |
| Jarda | Majer | Ústí nad Orlicí | 38 | 800 Kč |
| Tom | Havránek | Brno | 31 | 4 800 Kč |
| Petr | Ryšavý | Ostrava | 39 | 2 900 Kč |
Jak fungují databáze v praxi
